Tondovi bylo všechno jedno. Co si o něm kdo pomyslí, co bude za deset let, za pět nebo za týden. Ráno vstal, opláchl si obličej vlažnou vodou, vyčistil si zuby, posnídal dva párky s hořčicí, zapil je čajem, protože pitný režim je po ránu nezbytný a vydal se do práce.

Kde kdo by namítal, že jíst párky každý den není zdravé. Jenže Tondův organismus po ránu nic jiného nezvládl. Zkoušel müsli, které ihned vyzvracel, chleba se sýrem, po kterém měl hlad už v půl desáté, polévku, po které byl nevrlý, i vejce, po kterých mu táhlo z úst. A to je špatně, když je vaší prací denní kontakt s lidmi.

Ve tři čtvrtě na osm přišel do banky, před zrcadlem si urovnal kravatu a projel si navlhčenými prsty kštici. Uvařil si kávu, sedl si do kóje, zapnul počítač a čekal na prvního klienta. Každý den měl nabitý od rána až do večera. Na oběd mu muselo stačit předpisových 30 minut, protože hned potom dorazil další klient. Prvním klientem byl muž, který žádal o hypotéku.

„A bude problém, že je moje partnerka Marie ve výpovědní lhůtě?“  Muž dychtivě hleděl na Tondu, potilo se mu čelo a nervózně si ho otíral rukama.

„To bohužel problém bude. Dá se potom počítat pouze s vaším příjmem.“

„To ale asi nebude stačit, že?“

„Podle mého propočtu si můžete půjčit maximálně 2 900 000 Kč.“

„Ale ten barák stojí 5 milionů!“

„Bohužel. Buď si najděte jinou nemovitost, nebo budete muset počkat, až bude vaše partnerka opět řádně zaměstnaná.“

„A nešlo by udělat výjimku? My to budeme schopní splácet, vážně. Podívejte se,“  sáhnul do tašky a podával Tondovi růžovou kartičku z tvrdého papíru. „To je naše svatební oznámení. V létě se bereme a já do té doby musím vyřešit bydlení.“

„To vám gratuluji,“ usmál se Tonda vlídně. „Ale bohužel, na tak vysokou částku nyní nemáte nárok.“

Muž si dvakrát nervózně otřel čelo, roztřásl se a začal úpěnlivě prosit. Vysvětloval, že to je dům snů a že jim ho někdo vyfoukne. Co mají probůh dělat. Po několika minutách vybavování se Tondovi podařilo muže vyprovodit.

Sedl si za stůl, lokl si, pořád ještě vlažné kávy. Vytáhl antibakteriální ubrousek a důkladně si otřel ruku. Jak on nesnáší třesení pravicí. Hloupý zvyk. Dvakrát se nadechl a nechal si zavolat dalšího klienta. Bohužel má sympatickou tvář a většina lidí si z něj dělá psychologa. Zažil už i paní, co se před ním rozplakala, cpala mu fotky svých dětí a chtěla poradit s milostným životem svého záletného muže.

 „Proč mají lidi pořád tendenci obtěžovat ostatní se svými problémy?“ stěžoval si Tonda v duchu, když v ten okamžik vstoupila do kanceláře oslnivě krásná žena. Štíhlá tmavovláska na sobě měla elegantní pudrově růžový kabát, vysoké podpatky, obličej plný pih a sympatický úsměv.

„Chtěla bych investovat,“ řekla žena, když si podali ruce a sedli si naproti sobě.

To jste tady správě. Sestavím vám vyrovnané investiční portfolio, aby byla co nejvyšší šance zisku. Jakou částku jste schopná měsíčně investovat?“

„Právě jsem se rozvedla,“ usmála se smyslně a mrkla na Tondu. „Mám půl milionu v hotovosti. Chtěla bych půl na nějakou jistější investici a zbytek klidně do rizika. A měsíční částku mi prosím doporučte, vůbec nevím, jak se to pohybuje.“

Tonda vytáhl svoje oblíbené koláčové grafy, na kterých klientům vysvětlovat, jak má být správně postavená strategie. Vysvětloval jí jednotlivé investiční příležitosti, míry rizika a možné výnosy. Žena se na něj celou dobu dívala s mírným, atraktivním úšklebkem.

„Co si o tom myslíte?“

„Vy jste odborník. Nechám to na vás. Sepište mi prosím konkrétní kroky a pošlete mi to mailem. Podívám se na to. Teď už bohužel musím jít,“ řekla a laškovně se naklonila nad stůl a dopřála Tondovi výhled na pohoří, které muselo podle svého tvaru velmi pravděpodobně vzniknout alpinským vrásněním, jinak si Tonda takovou velikost nedovedl vysvětlit. Položila mu na stůl kartičku, z druhé strany něco naškrábala, mrkla na něj a odešla.

Tonda dychtivě vizitku ihned otočil a překvapeně koukal, co se tam píše. U Viaduktu 12, v 19:00. Takže tahle kráska ho zve na schůzku… Pousmál se. Občas ho někdo někam pozve, ale Tonda tomu moc dobře nerozumí. Není hezký, ani zábavný. Ani bohatý – ať jeho funkci nazývá, kdo chce, jak chce, on je prostě úředník. Takže čím asi onu dámu okouzlil?

Jít či nejít? Těžka to otázka

Když mu o polední pauze dovezli krabičku s jídlem, sedl si do kuchyňky, cpal do sebe bulgur s telecím masem a salátem a přemýšlel, jestli se večer za čerstvě rozvedenou Evou vydá. Nakonec se rozhodl, že ano. Vypadá starší než on, ale to většinou není na škodu. Odpoledne uběhlo jako voda, najednou bylo půl páté a on vyrážel domů, aby se osprchoval, převlékl a zkulturnil.

Oblékl si bleděmodrou košili, elegantní černé plátěné kalhoty a čisté ponožky obohacené o nano stříbro. Když je nervózní, potí se mu nohy a z tak hezké ženy nervózní určitě bude. Z vinotéky vytáhl láhev Rioja Crianza 2015, protože velmi dobře ví, že nic nerozpálí ženy lépe než horkokrevné, temperamentní španělské víno.

„Měl bych koupit květinu? A uvaří? Nebo se mám najíst?“ Tondovi lítaly myšlenky hlavou a vůbec netušil, jak to asi s onou dámou bude. Nakonec vytáhl z kredence pytlík kešu oříšků, cestou v obchoďáku koupil pět růží obalených zelenou parádou. Nastoupil do autobusu a loudavým krokem procházel ulicí U Viaduktu. Číslo 12 našel ihned. Byl to sympatický činžáček o čtyřech patrech, kostka posetá balkóny, z přelomu 70. a 80. let.

Zazvonil na zvonek, a když se ozval bzučák, Tonda váhavě otevřel dveře a vydal se vzhůru. Podle polohy zvonků bude Evin byt asi ve třetím patře. Když vyšel do třetího patra, kráska stála v otevřených dveřích.

Věděla jsem, že přijdete,“ usmála se na něj svým roztomilým šklebem a pokynula mu dovnitř.

„Dobrý večer. Tohle je pro vás,“ řekl a podal jí květinu a víno. Oříšky si raději nechal v kapse, aby to nepůsobilo, jakože přišel na studentský večírek. Když bude chuť, kdykoliv je může vyndat.

„Děkuji, to je od vás milé. Co říkáte, nebudeme si tykat?“  Zeptala se ho, když si uložil boty na rohožku a pověsil kabát na věšák.

„Velmi rád,“ usmál se na ní. „Jsem Tonda.“

„Eva,“ řekla a naklonila s k němu. Lehce ho políbila na tvář, čímž tykání zpečetila. Tonda cítil, jak se mu po tváři rozlívá ruměnec. „Takže Tondo, doufám, že máš hlad. Udělala jsem těstoviny se sépiovou omáčkou a mořskými plody. Já to zbožňuju, díky sépii jsou černý jak noc. Takže žádná nuda jako obyčejný béžový těstoviny.“

„To jsem asi nikdy nejedl, ale rád to zkusím,“ usmál se, zatímco Eva naložila dva talíře, položila je na stůl a vytáhla z ledničky láhev vína a podala mu jí.

„Doufám, že ti nevadí, že si nejdřív dáme skleničku bílého. To víš – ryba a mořský plody, k tomu prostě musí být bílé víno, to píšou v každém časopise.“  Tonda přikývl, vzal otvírák a rychle ho zbavil korku. Nalil oběma vrchovatou skleničku, i když si byl jistý, že dle etikety úplně plná být nemá. Ale v blízkosti tak krásné ženy se opravdu cítil nervózní a potřeboval se uklidnit. 

Šedivé, slizké cosi alias špagety

Eva si sedla naproti němu, usmála se na něj, pozdvihla skleničku a popřála mu dobrou chuť. Tonda si nejdřív dal do pusy krevetu. Ty znal a měl je rád. Pohled na sépiové špagety, které se po talíři plazily jak hadi, mu ovšem nedělal úplně nejlíp. Přemohl se a dal si jednu do úst. Nevypadá to dobře a není to dobré.

„Chutná ti to?“

„Je to výborný,“ řekl Tonda a vložil si do pusy jednu krevetu, aby bylo evidentní, jak moc si jídlo vychutnává.

„To jsem ráda. Víš, já moc vařit neumím. Můj exmanžel nikdy moc nebyl doma, a když už přijel, většinou jsme si něco objednali, nebo šli na večeři. Ale tyhle sépiový špagety jsem doma vyzkoušela hned potom, co jsem je loni ochutnala v jedné italské restauraci. Máš rád italské jídlo?“

„Jojo, to mám. Aspoň jednou týdně si nějaké špagety nebo pizzu dopřeju. A ty?“

„Já mám ráda všechno jídlo, kromě české kuchyně. Sním jakoukoliv syrovou rybu, nakládanýho mravence třeba, ale svíčkovou nebo škubánky by do mě nikdo nedostal. FUJ,“ zakřenila se a pak se rozesmála. „Tak snad si o mě teď nebudeš myslet, že jsem divná!

„V pohodě, já respektuju, že každý má jiný chutě.“

„To jsem ráda. A taky jsem ráda, že ti tak chutná, na tohle jídlo jsem opravdu hodně pyšná. Myslím, že jsem ho za ten rok vyladila do puntíku.“

Tonda si mohutně upil vína. Tak to asi není dobrý nápad, jídlo nedojíst, pomyslel si. Když se na Evu podíval, okamžitě cítil, jak strašně ji chce. Ty nádherné pihy a oči, které se na něj smějí, přirozeně rudé rty… A na prsa se radši ani neodvážil pohlédnout, protože se obával, že by ho jeho touha přemohla.

Ne, teď to prostě nemůže pokazit. Prostě do sebe to jídlo nacpe. Namotal si na vidličku několik odporných černých hádků, strčil si je do pusy, spolkl je a okamžitě cítil, jak se mu zvedá žaludek. Mohutně si loknul vína. On to asi vážně nezvládne.

„Co tě vlastně přivedlo k práci finančního specialisty?“

„Chodil jsem tam na praxi. A když jsem dostudoval ekonomku, tak jsem rovnou nastoupil.“

„A jak dlouho tam už děláš?“

„Čtyři roky,“ řekl, a když viděl, jak Eva vyvalila oči a zmlkla, hned se jí raději zeptal také. „A čím se živíš ty?“

„Pracuju jako fotografka. Začala jsem v době, kdy to ještě šlo. Dneska už je daleko těžší prorazit,“ vysvětlovala, jakoby omluvně.

 „Vypadáš spíš jako modelka,“ řekl Tonda zasněně.

„To jsem taky byla,“ zasmála Eva a zašklebila se. „Ale toho už jsem nechala před více než deseti lety.“

Tonda se hned zamyslel, kolik by Evě mohlo být. Kdy tak asi modelky chodí do důchodu? V pětadvaceti? Ve třiceti? Nakonec – je mu to jedno. I kdyby jí bylo čtyřicet, takovou krásku si prostě nemůže nechat ujít.

„Myslím, že by ses tím mohla živit i teď.“

„Ty umíš polichotit,“ zasmála se. „Ale je to únavný. V Česku se uživí možná vítězka Miss, ale řadová modelka musí jezdit po světě. A já pořád fotila v Emirátech a v Japonsku. Takže jsem doma skoro nikdy nebyla a fakt už mě to začalo strašně štvát. Tak jsem se vdala a koupila si fotografický kurz.“

„Ty jo. V Emirátech ani v Japonsku jsem nikdy nebyl.“

„Já tam toho reálně taky moc neviděla. To byla jen práce a práce a volno jsem trávila odpočinkem na hotelu.“

„A jako fotografka jsi spokojená?“

„Jsem.  A jako svobodná fotografka ještě spokojenější,“ svůdně na něj mrkla a Tonda opět cítil silnou touhu. Co sakra s těmi špagetami? Krevety snědl, rajčata taky, pár hadů do sebe nasoukal a pořád zbývalo dost.

„Nedala bys mi prosím tě, trochu vody?“ Zeptal se nenápadně Tonda.

„Ježiš, jasně, promiň. Jak jsem na to mohla zapomenout!“ Zvedla se od stolu, vzala z kredence sklenici a začala do ní točit vodu. Teď nebo nikdy! Tonda si hrábnul do talíře a strčil si plnou hrst odporných slizkých hádků do zadní kapsy kalhot. Žádné lepší řešení ho v tu chvílí nenapadlo a času bylo fakt málo. Může je pak třeba nenápadně spláchnout do záchodu.

„Tady máš,“ usmála se na něj a podala mu vodu.

„Díky moc, mám vždycky po bílým víně hroznou žízeň. Všiml jsem si v předsíni těch krabic. Ty tady asi nebydlíš moc dlouho, že?“

„Ne,“ řekla a dožvýkala poslední sousto té černé odporné hnusoty. „Před dvěma měsíci jsem to tady začala rekonstruovat a bydlitelný to je až teď. Nastěhovala jsem se o víkendu, ale ještě jsem se všechno nestihla dovybalit.“

„Ale máš to tady moc pěkný, je vidět, že máš designérské oko.“

„No, on to navrhoval designér,“ zasmála se. „Ale spolupracovala jsem, to je fakt. No každopádně, mám teď takový slavící období. Mám hotový byt, rozvod je taky úspěšně za mnou, takže co kdybych otevřela to červený, cos přinesl a sedli bychom si na balkón? Mám ho zasklený, takže zima nám nebude.“

„Jasně, jenom si odskočím. Záchod byl ty první dveře v chodbě, že jo?“

„Jojo, přesně,“ řekla a sebrala talíře ze stolu. Tonda se spěšně vydal na záchod a začal přemýšlet. Co s těmi špagetami? Když tam hodí všechno, záchod se ucpe. A když bude splachovat víckrát, Eva to uslyší a pomyslí si o něm, že snad šel na návštěvě na velkou. To není moc romantika.

Špagetová romantika

Nervy měl na pochodu a nakonec se rozhodl, že do záchodu hodí jen půlku špaget a zbytek spláchne při druhé návštěvě, třeba za hodinku. Když spláchl, hned mu bylo lépe. Kapsa na zadku je větší, takže už vůbec nevypadala nadutě. Důkladně si umyl ruce, namokřil si trochu vlasy a vydal se zpět za Evou. Dveře na balkón už byly otevřené a dvě skleničky přichystané. Tonda se opět ujmul otvírání vína a opět nalil skleničky úplně plné. A to i přes to, že byly větší, než ty na bílé víno.

„Teda, ty nešetříš. Takhle budu hned opilá,“ řekla lascivně a dala si nohu přes nohu. Sukně se jí zvláštně posunula a odhalila štíhlé stehno. Tonda se raději musel podívat jinam, aby ještě chvíli vydržel rozumně komunikovat.

Doufám, že ti bude chutnat. Je to moje oblíbené víno. Mám rád španělská vína, protože v sobě mají horko a temperament.“

„A flamenco a touhu?“ řekla a přivřela oči.

„Přesně tak,“ řekl Tonda a jemně se kolenem opřel o její koleno. Neuhnula. Všechno je v pořádku. Přiťukli si, napili se vína a Eva se k Tondovi naklonila ještě blíž.

„Máš pravdu. Chutná výborně, úplně dostávám chuť dovádět celou noc.“

„To já taky,“ řekl a položil jí ruku na koleno a začal ji hladit. Tak strašně ji chtěl a už nezvládal čekat. Druhou ruku jí položil na tvář a políbil ji. Eva se nebránila a vášeň mu opětovala. Líbal jí a něžně se jí dotýkal. Párkrát rukou nenápadně zavadil o impozantní ňadra, ale nespěchal, chtěl si ten nevinný okamžik ještě chvíli užít, než přijde výbuch erotiky. Eva vypadala stejně vzrušená jako on. Po několika minutách ji zvedl do náruče a odnesl do ložnice. Položil jí na postel a svlékl jí halenku.

Ten pohled na to krásné pohoří ho natolik rozvášnil, že musel na chvíli myslet na sépiové špagety, aby všechno neskončilo dřív, než to začalo. Ale ty špagety… Jak si na ně vzpomněl, hned mu trochu zatrnulo. Hladil jí a líbal na ňadrech, jenže dostal strach, že by zbytek špaget mohla najít, až mu bude svlékat kalhoty. Musí si je sundat sám.

Tričko mu Eva sundala, a když se vrhla na pásek, položil jeho ruku na její a chtěl jí nenápadně pomoct. Na Evu to ale bylo příliš rychlé a lascivně ho chytila za boky a rukou mu začala hladit zadek. V Tondovi hrklo.

„Ježiškriste!“ vykřikla Eva poté, co zajela do Tondovi kapsy na zadku. „Co to je probůh!“ Odskočila od něj a fascinovaně zírala na svou černou ruku, ve které držela lesklé, černé hádky – sépiové špagety.

„Prosím tě, promiň, já…“

„Ty!“ zařvala na něj, až se stěny zatřásly. „Ty nemáš koule na to, abys mi řek, že ti moje jídlo nechutná! A nastrkáš si ho do kalhot, jako malej fakan?“

„Nezlob se, já tě nechtěl naštvat…“  Nahlas polkl a z tváře mu zmizela všechna barva.

„Na to já jsem tak zvědavá, aby v mým domě, někdo pohrdal mým jídlem. To jsem se nemusela rozvádět!“ řvala jak pominutá.   

„Ale já, totiž…“

„Všichni chlapi jste úplně stejný. Na sex vás užije a pak si po pár týdnech začnete stěžovat, že nemáte teplý večeře, a že jsem neschopná!“

„Počkej, to ne, to bych si nedovolil říct…“  Namítal Tonda zděšeně. Eva po něm mrskla špagety, které držela v hrsti a nazlobeně zařvala.

„Vypadni odsud, ty predátore, moje kuchařský umění nikdo urážet nebude! Takový mladý ucho a neví, co je dobrý!“

Tonda popadl košili a začal před rozzuřenou Evou couvat. Hodila po něm ještě knížku, obal na brýle a vázu na květiny, která se roztříštila o zářivě žlutou stěnou. Tondovi bylo jasné, že tady začíná jít do tuhého. V předsíni sebral kabát, boty, tašku a bos vyběhl na chodbu. Eva za ním ještě řvala:

„Tak si jdi, ty študentíku. A zapomeň na nějaký investice, ze mě žádnou provizi nedostaneš. Když nežereš, co ti ženská uvaří, tak jdi do prdele!“

Tonda seběhl v ponožkách do přízemí, tam si rychle nazul boty, oblékl si kabát na holé tělo a košili napěchoval do tašky. Tady se nebude zdržovat, nebo ho ta fúrie kvůli těm pitomým špagetám zabije. Když doběhl na autobusovou zastávku, zjistil, že autobus jel před minutou a další pojede až za třicet minut.

Vyřízeně si sedl na lavičku a nahlas si povzdechl. Ježiš, jsem to ale debil. Fakt jsem měl možná radši rovnou přiznat, že mi to nechutná. Ale třeba by se nasrala tak jako tak.

Tondovi nahlas zakručelo v břiše. Vzpomněl si, že s sebou má kešu oříšky, tak je vytáhl a začal je do sebe ládovat. Z ničeho nic se ale rozesmál.

Když se to vezme kolem a kolem – vždyť to byl docela fajn večer ne? Šáhl jsem si na ty nejúžasnější Alpy na světě, ochutnal nejhnusnější jídlo na světě a ještě poznal prvotřídní fúrii. Když přijel autobus, spokojeně do něj nasedl. Vyjde to jindy, nač věšet hlavu.