Střemhlav padají holubi
a pádem tím snaží se
obrátit nebe naruby.
Já bych zas zkusila
-možná na tom nic není-
otočit naruby zemi.
S lijákem dopadám na střechu,
hned na to zmlknu,
rozdychtěná a bez dechu
a dlouho, dlouho váhám,
čím jsem starší,
od básní mířím rovnou k verši.
Možná mi bude stačit
na všechna moudra světa
jen obyčejná prostá věta,
možná že výhon zelený,
či snad verš dosud nenalezený.
Smrt, lehkou jako dáma
dlouho už mívám za patama,
užuž ji slyším odmykat.
Je – li to přítel nebo kat?
Chtěla bych usnout jako dítě
A z hloubky spánku
odemknout klíčem v tajemném zámku
a s dětskou nevinností jít
maličko dveře otevřít,,,,,,
