Střemhlav padají holubi

a pádem tím snaží se

obrátit nebe naruby.

 

Já bych zas zkusila 

-možná na tom nic není-

otočit naruby zemi.

 

S lijákem dopadám na střechu,

hned na to zmlknu,

rozdychtěná a bez dechu

a dlouho, dlouho váhám,

 

čím jsem starší,

od básní mířím rovnou k verši.

Možná mi bude stačit

na všechna moudra světa

 

jen obyčejná prostá věta,

možná že výhon zelený,

či snad verš dosud nenalezený.

Smrt, lehkou jako dáma

dlouho už mívám za patama,

užuž ji slyším odmykat.

Je – li to přítel nebo kat?

 

Chtěla bych usnout jako dítě

A z hloubky spánku

odemknout klíčem v tajemném zámku

a s dětskou nevinností jít

maličko dveře otevřít,,,,,,