Marek ještě nikdy neměl holku. Táhlo mu na Kristova léta a pořád nic. Věděl, že je chyba v něm, ale svůj podíl na tom určitě měla i smůla, protože ještě nepotkal takovou, která by respektovala jeho zvláštnost a možná byla trochu zvláštní sama. Marek totiž pracoval jako programátor. Naštěstí potom, co se objevily seriály jako Teorie velkého třesku nebo Ajťáci, se společnost o „geeky“ začala zajímat. A s Markem se proto občas nějaká dívka sešla. Jenže většinou ze zvědavosti, jestli je ve skutečnosti vážně tak cool.

Takové bylo třeba rande s Ivetou. Sešli se v restauraci na večeři a potom co dojedli, před ním Iveta na stůl vysypala párátka a zeptala se ho, kolik jich je. Marek odvětil, že neví, že by je musel spočítat a Iveta se na něj zamračila, že snad přeci, když je ten ajťák, tak to dovede za sekundu, jedním pohledem. Marek tedy alespoň nějaké číslo tipnul a Iveta byla spokojená. Objednala si kávu a dezert, pak si s ním vyfotila dvě selfíčka, hodila je na Instagram, nechala ho zaplatit a pak už se nikdy neozvala. Marek ji napsal asi pět zpráv a pak celou událost uzavřel.

Pak se sešel s Martinou. Vypadala moc hezky, bavila se s ním o programování a vypadala, že má doopravdy zájem. Když dojedli, tak ho políbila a pak z ní vypadlo, že by potřebovala do zítřka upravit nějaký formulář na webu. Marek měl z polibku tak zamotanou hlavu, že by to pro onu ženu velmi rád udělal, ale když se na formulář podíval zblízka a řekl jí, že to je dost komplikovaná úprava, kterou rozhodně za noc nestihne, naštvaně popadla kabelku a zmizela z restaurace. Marek opět zaplatil celou útratu, která většinou nebyla menší než tisíc korun. Dámy se v jeho přítomnosti opravdu nestyděly a objednávaly si drahé nápoje a jídla s divnými francouzskými názvy, které by si Marek v životě neobjednal, protože by se styděl takové názvy vyslovovat.

Dneska ho čekalo další rande. Po dvou měsících se mu ozvala jedna dívka z online seznamky, do které se loni přihlásil. Na fotografii vypadala opravdu krásně a tak měl trochu obavy, aby to nedopadlo jako se Simonou. Ta na fotografii vypadala rovněž krásně, jako modelka. Ale když přišla na schůzku, měl vážné pochybnosti o tom, že je jí třicet, jak uvedla. Vypadala spíše na padesát, ale Marek nechtěl být nezdvořilý, takže neřekl ani slovo, přetrpěl s ní večeři a přemýšlel, jak ze schůzky utéct. Bylo mu velmi nepříjemné, že ho žena oslovovala chlapče. Během večeře vypila čtyři koktejly Bloody Mary a když zaplatil útratu mnohem vyšší než normálně, žena se k němu naklonila a zašeptala: „Bydlíš daleko? Oplatím ti to trojnásobně.“ Markovi se podlomily nohy, zalekl se a než se opilá žena vymotala z hospody, utekl. Tak zoufalý zase nebyl, aby se nechal znásilnit ženou, která by mohla být jeho matka. To už by rovnou mohl jít do bordelu.

Není proto divu, že před dnešní schůzkou s třicetiletou Luckou se mu klepaly ruce a sužovaly ho obavy. Co když to bude zase nějaká stará čarodějnice, které se zachtělo mladého bezbranného masa? Oblékl si džíny, triko a ještě si přes něj dal košili. To až se zpotí, aby si promáčel jen triko a na košili nebylo nic vidět. Tento trik mu poradila jeho starší sestra a on za to byl velmi rád. Protože v přítomnosti žen se vždy zpotil až na kost.

Když přišel k restauraci, Lucka už stála u dveří a kouřila. Vypadala stejně jako na fotkách, dokonce ještě lépe. V první chvíli se mu ulevilo, ale v té druhé se vyděsil. Pokud je dívka, která se s ním schází příliš hezká, většinou je to špatné znamení – buď je to Instagramerka, nebo se rozhodla naštvat přítele. Jednou se mu dokonce jedna dívka přiznala, že si jen léčí ego a ve skutečnosti o nikoho zájem nemá. Nutno podotknout, že to byla nejhezčí dívka, kterou kdy viděl.

Nesměle Lucku oslovil, podali si ruku a šli dovnitř. Bohužel, jeho rezervaci někdo ztratil a nezapsal, takže jim nezbylo, než si sednout venku, kam obsluha nechodí. Markovi bylo trapně, ale Lucka se smála, že jí to nevadí a že si klidně dá burger ze stánku na nádvoří. Došel tedy pro dva burgery a dvě piva, přiťukli si a pustili se do jídla. Lucka hned začala vyprávět o tom, že pracuje jako zdravotní sestra v zubní ordinaci a jak svou práci miluje. Vyprávění o kazech bylo sice pořádně nechutné a k jídlu se absolutně nehodilo, ale Marek dělal jakoby nic, trpělivě burger zapíjel pivem a nějak se mu podařilo ho do sebe nacpat bez myšlenek na zubní plak. Lucka ho sice nakonec pustila ke slovu, ale než stačil říct dvě věty o mobilních aplikacích, na kterých pracuje, přišel k nim vysoký pohledný muž v kravatě a košili, že shání dva lidi na fotbálek a jestli by šli. Lucka řekla, že se jí nechce, ale Marek v tom viděl příležitost, jak ženu zaujmout. Na vysoké si totiž se spolubydlícími koupili fotbálkový stůl domů, protože to bylo skvělé odreagování při řešení složitých matematických operací, kterými se museli zabývat.

Pustili se do hry a Lucka byla vážně hodně marná. V bráně všechno pustila a v útoku se ani netrefila do míčku. Nakonec se tedy prohodili a Lucka hrála s kravaťákem. To byla Markova příležitost! Střílel góly o sto šest, ale Lucku to příliš nevzrušovalo. Právě totiž zjistila, že se s kravaťákem znají ze základní školy. On sice chodil o ročník výš, ale jejich třídy spolu byly na vodě, takže zjistili, že je spojuje řada známých a řada společných zážitků.

Markovi se ulevilo, když kravaťákův kamarád prohlásil, že už musí končit a hru rozpustili. Vrátil se s Luckou ke stolu a zrovna, když se jí chystal ukázat tu novou mobilní aplikaci, kterou naprogramoval, vrátil se ke stolu kravaťák Petr, vytáhl kufříček a zeptal se, jestli by si nezahráli poker. Marek se chystal otevřít pusu, že ho hazardní hry nezajímají, ale Lucka nadšeně vypískla, že poker miluje a že ho od Vánoc nehrála. A než se Marek nadál, házel do banku padesátikorunu a dostal žetony. Poker moc neuměl a hrát ho nechtěl, ale pokud se to Lucce líbí, měl by to aspoň zkusit. Co kdyby spolu nakonec chodili, tak by aspoň měli nějaký společný zájem.

Jenže nedařilo se. Marek nebyl moc dobrý lhář a už vůbec nedokázal číst tváře ostatních. Dokázal si sice velmi dobře zapamatovat, jaké karty už šly a jaké pravděpodobně půjdou, ale měl smůlu a kromě trojic na nic lepšího nedosáhl. A jakožto mizerný lhář byl za chvíli o tři stovky lehčí. Když dohráli, kravaťák se na ně usmál a řekl: „Chcete dát ještě fotbálek? Doufám, že vás tady moc neotravuju. Odkud se vlastně znáte?“

„Ze seznamky… Máme tady dneska první rande,“ řekl Marek rychle.

„Ježiš, tak to je trapas…“ zasmál se kravaťák. „Já se k vám vetřel a teď vám tady křením, omlouvám se. Tak snad, abych šel na bar,“ omluvně pokrčil rameny, mrknul na Lucku a odešel do restaurace. Marek si oddychnul a snažil se stočit rozhovor k té zajímavé aplikaci, na které zrovna pracuje. Jenže Lucka se nepřítomně koukala směrem k hospodě. Sklenici s pivem sice měla ještě z půlky plnou, ale na jeden doušek ji najednou vypila a řekla: „Nezlob se, ale už jsem docela unavená, tak bych asi vyrazila domů.“

„Jasně,“ řekl Marek. „Doprovodím tě na metro,“ usmál se.

„Jsi hodnej, ale to nemusíš. Vždyť si říkal, že bydlíš někde tady, ne?“

„Prosím tě, to je samozřejmost,“ usmál se na ni, ona rezignovaně pokrčila rameny a vykročili k metru. „No a kde teda bydlíš? Mohl bych tě doprovodit až ke dveřím, už je tma, tak aby se ti něco nestalo.“

„Ty seš fakt hodnej,“ pokrčila rameny. „Jéé, ale vidíš, tamhle jede tramvaj, to budu mít rychlejší!“ podala mu ruku, políbila ho na tvář a dřív než se stačil vzpamatovat, byla pryč. Zakroutil překvapeně hlavou, protože říkala, že bydlí někde na jihovýchodě a tato tramvaj jela nahoru do vozovny, kde nic jiného není. Došel do svého bytu, zul si boty, přestříkal je desinfekcí a uložil do botníku. Poté se vydesinfikoval ruce, a když se chystal podrobit stejnému procesu i svůj telefon, zjistil, že ho nemá. Musel zůstat na stole, když se Lucka tak zničehonic rozhodla jít okamžitě domů. Netrpělivě si znovu obul již vydesinfikované boty a vyrazil zpět do restaurace.

Telefon u stolu již nebyl, tak se šel zeptat dovnitř. A na baru spatřil Lucku s tím kravaťákem Petrem. V první chvíli nechápal, jak se tu ocitla, ale pak mu pomalu svitlo. S tou tramvají to byl trik! Chtěla se ho zbavit! Popojela jednu zastávku, a když byl vzduch čistý, vrátila se za tím spolužákem! Marek nahlas povzdychl a nevěděl, co má dělat, jestli se nenápadně vytratit a přijít si pro telefon až zítra, nebo čelit nepříjemnému trapasu.

„Přišel jste si pro telefon, že?“ usmála se na něj servírka, která zrovna šla kolem. Asi si ho zapamatovala. „Pojďte, dám vám ho, mám ho na baru.“

„Nemohla byste… Nemohla byste mi ho přinést ven?“ řekl nesměle.

„Jistě,“ usmála se. „Tak mi dejte dvě minutky.“

Marek poděkoval, šel před restauraci a stoupnul si k popelníkům. Za chvíli přišla servírka, podala mu telefon a usmála se na něj.

„Nic si z toho nedělejte,“ kývla hlavou směrem dovnitř. „Péťa je populární svůdník, tomu se těžko brání. Holka na to za chvíli přijde, že za moc nestojí. A navíc je bez práce, chudej jak kostelní myš. Nakonec to za něj dáma bude muset zaplatit,“ rozesmála se a poplácala ho po rameni.

„No jo, ale vždyť má kravatu a košili?“

„To je trik… My už ho tady dobře známe. Vážně, buďte rád, holka, která vám uteče uprostřed schůzky, za to určitě nestojí. Já bych tohle nikdy nikomu neudělala.“

„A vy byste se mnou na schůzku šla? Aspoň byste se zdarma najedla.“

„Šla, i nezištně.“

Marek se usmál, vzal si na servírku číslo a šel domů. Tentokrát sice ostrouhal, ale brzy… Brzy to bude jeho vítězství.